šel jsem sám. Hladina fjordu byla jako zrcadlo. Plovoucí ledovcové kry na něm se ani nehnuly. Ba i mírný vánek náhle zcela ustal. Tundra mlčela. Celý svět ztichl a ustrnul. Přestal jsem stárnout a neměl jsem potřebu vůbec dýchat. Nic. jen jsem intenzivně cítil přítomnost Boha. Ano, tak v těchto a podobných chvílích se ve mně probouzí, „psaní poezie. " To jsou ty správné podněty a impulsy, jenž mě naplňují a vrývají nezhojitelnou, trvalou jizvu do mé duše. Tyto hluboce procítěné okamžiky, stávají se nato tvůrčím motorem pro mé psaní. Prožité emoce se zhmotní do formy básní. Jako v této kn Úvahy z parní komory. - Tomáš Zatloukal od authora Tomáš Zatloukal a nakladatelství za skvělé ceny na e-shopu Martinus. cz.