V této knize se střídají autorčiny představy o životě na hraně - na jedné straně myšlenky na sebevraždu a na straně druhé skutečnost, že život je krásný. Je psána ve formě deníkových záznamů, které zprvu neměl nikdo číst; dostává se vám tak do rukou materiál nejniternějších představ o světě, v němž žijeme. Najdete v ní jednoduché náměty k zamyšlení, které působí rovněž motivačně. Dále autorka popisuje boj s dosud nevyléčitelnou nemocí - hraniční poruchou osobnosti, o které se dozvěděla v průběhu života a s níž musí žít. Je to náhled na svět z jiného úhlu, od člověka, který má odlišné prožívání.